Jaká byla tvoje první myšlenka, když vyšlo najevo, že jdeme zase do skoro úplného lockdownu?
Abych pravdu řekla, tak jsem to očekávala. To, že se virová nákaza bude na podzim více šířit, se mi zdálo celkem pravděpodobné. Jako matka dvou dětí se s tím potýkám každoročně. Asi se nedalo čekat, že v tomto udělá koronavirus výjimku. Na celé věci je pro mě pořád ale nepochopitelná jiná věc.

Která?
Že jsem v relativně klidovém období léta nezaznamenala ani náznak ze strany vlády ve smyslu strukturovaných kroků. Nevšimla jsem si, že se připravujeme. Že naše reakce bude promyšlenější než na jaře. Že má naše země priority, kterých se chce držet pro případ opakující se krize. Zabezpečit chod společnosti za podmínek, které všechny sice omezí, ale při minimálních ztrátách. Samozřejmě především ztrátách na životech. Ale stejně tak v ekonomické oblasti, na úrovni sociální nebo ve vzdělávání. Rizik je celá řada a měli bychom umět nakládat se všemi. Ale pozor. Tohle není jen naše, ryze české specifikum. Podobné bezradnosti si všímám i za hranicemi. V zemích, které často považujeme za naše vzory.

Mluvíš o nezvládnutých rizicích. Vidíš tam paralelu s řízením firmy?
Já už jsem to vlastně naznačila. Z hlediska vedení firmy nebo jednotlivých projektů jde o standardní řízení rizik. Doufat, že nežádoucí situace nenastane, není řešení. Manažer musí s rizikem pracovat a při rozhodování předjímat různé scénáře. Je připraven a může si gratulovat, když negativní situace nakonec nenastane. Jiná věc je, když o riziku vím, ale záměrně ho zamlčím. Pak jde o cílenou manipulaci s fakty sledující jiný prospěch než dobrý výsledek firmy či projektu. Z mého pohledu je druhý lockdown nezvládnutým řízením rizik.

V čem se liší situace z jara a nyní na podzim?
Jarní zkušenost naši firmu zcela proměnila. Utlumení a následný úplný zákaz veřejných akcí se přímo dotkl významné části našeho portfolia služeb. Byli jsme dominantně eventová agentura. Již od března jsem rozběhla restrukturalizaci společnosti. S našimi klíčovými obchodníky jsme vytvořili plán přeměny nabídky služeb. Online jsme vždycky dělali. Ale ne v takové míře. Všechny síly jsme napnuli k tomu, aby se i naši odborníci z eventů mohli plně věnovat video produkci a online projektům. V období téhle „rychloproměny“ jsme si všichni sáhli na své mzdy. Nebylo to jednoduché a bylo na každém, co je ochoten obětovat, aby si firma s rušením zakázek a razantním poklesem příjmů poradila. A také jsme museli zúžit tým. Řada lidí odejít chtěla. Do podzimního lockdownu jsme vstoupili v zásadně jiné situaci. A bohatší o řadu zkušeností.

Co bys jako ředitelka firmy nyní potřebovala ze všeho nejvíc?
Aby se dařilo zachovat byznysové prostředí v chodu. Aby se ustálil systém, kterým se bude reagovat na případné zhoršování či zlepšování situace ohledně nákazy. Aby bylo jasné, za jakých podmínek budeme muset fungovat v následujícím roce. Našim klientům by se tak vyjasnilo, do jakých oblastí nasměrovat své rozpočty. Nám to pak umožní nabídnout jim odpovídající službu. Prostě aby existoval model, ve kterém firmy dokážou fungovat i za ztížených podmínek. Tak to v současné chvíli není.

Připomeňte si – O jistotách v nejisté době a přebírání odpovědnosti za stav věcí okolo sebe jsme psali na jaře 2020:
Lidé musejí převzít odpovědnost – květen 2020.
Jistoty v nejisté době – duben 2020.

Když mluvíš o ztížených podmínkách – měla nebo má firma možnost sáhnout si na nějakou formu vládní podpory či podpory od města?
Na tuhle otázku nejsem schopna odpovědět. Využila jsem prakticky všeho, co se na jaře nabízelo. Prošla jsem třemi vyčerpávajícími byrokratickými procesy žádostí o covidové úvěry. A v žádném jsme neuspěli. Z prvního nám po měsíci napsali, že je již přečerpán. Covid Praha jsme podávali 7 minut po spuštění, kdy byl již ukončen z důvodu přečerpání uvolněných prostředků. Nevím, co si o tom mám myslet. Jestli neumíme zažádat, nebo to vlastně ani není možné…

Takže teď na podzim jste už nic nezkoušeli?
Ne. Po těch zkušenostech jsme úplně přehodnotili naše snahy z jara o získání jakékoli podpory, která by pomohla firmu zachovat v původním stavu i velikosti. Kvůli tomu, že jsme se k žádnému vnějšímu stimulu nedostali, museli jsme se přizpůsobit. Prošli jsme strukturálními změnami, o kterých jsem mluvila. Současnou situaci řešíme již s novými východisky. Adaptujeme se na změnu prostředí a předpokládáme, že to ještě není všechno.

Jak všechno, o čem mluvíš, ovlivnilo lidi ve firmě? Většina z nich má malé děti…
Není to pro nikoho snadné. Ale jsme svobodná firma. Máme zde plně kompetentní kolegy a kolegyně. Všichni si dokáží svůj čas plánovat bez nutnosti být řízeni. To platí nyní a platilo to i dříve. Pro všechny, kteří mají doma děti nebo se starají o své blízké či dokonce trvale žijí v jiné zemi, najdeme prostor i vhodný čas ke schůzkám. Všichni pracujeme především online, umíme si program dne přeskupit. Jde o respekt a ohleduplnost. Myslím, že o tom celý Covid vlastně je.

Ještě to v rozhovoru nepadlo, ale tohle všechno musí být neskutečně stresující. Čím tenhle tlak kompenzuješ?
🙂 To je otázka! No popravdě mi to moc nejde. Jsem člověk vychovaný k velké míře odpovědnosti. Nic se nemá odfláknout! Takže jsem se smířila s tím, že si doopravdy oddechnu a vypnu, až budeme všichni bezpečně na břehu. Bude to možná znít jako klišé, ale naplňují mě děti. Ač je vše okolo nás jinak, mají v sobě velkou míru bezstarostnosti. To mě vždycky dokáže uklidnit. Jsem ráda, že se mi daří na ně svůj stres nepřenášet.

Nejistota. Roušky. To jsou všechno jarní leitmotivy. Jaký je ten podzimní?
Že se nesmíme zastavit. Téma vlastně už ani není, jak a co se změní ve vládou vyhlášených opatřeních. To prostě vezmeme na vědomí. Firma je organismus, který se musí dokázat průběžně přizpůsobovat vnějším podmínkám. Máme jasný cíl. Chceme to zvládnout a za tím si jdeme.

O Amdenu
Amden je svobodná firma, středně velká marketingová agentura s bezmála dvěma desítkami zaměstnanců. Zaměřuje se na online marketing, grafický design, video produkci, motivační programy a také na pořádání akcí (eventů). Na českém a slovenském trhu působí od roku 1997.