Petro, čeho si na aktuální situaci ceníš?
Byli jsme zvyklí na absolutní pohodlí. Považovali jsme všechno za samozřejmé. Že můžeme jít, jet, letět kdykoliv a kamkoliv. Setkat se s kým chceme. A nejenom, že jsme mohli. Mysleli jsme si, že na to máme nezadatelné právo. Ale tahle perspektiva přestala platit. Současný vývoj ji zpochybnil a podle mě je to užitečné. Chápu, že nám všem chybí společenský život, mezilidský kontakt. Ale tohle není katastrofa. Na život v pohodlí a bez limitů nemáme žádný nárok.

Myslela sis to samé i před rokem?
Také jsem byla jedna z těch, kteří si říkali, že se nic takového nemůže stát. Že to přece nejde. Že ti nějaká věc zvenčí přece nemůže ze dne na den zhatit všechny plány. V únoru počítáš s tím, že firma, kterou vedeš, se bude rozvíjet. A v březnu se zruší všechny připravené eventy. Podle mě je to ale běžná lidská reakce na náhlou změnu. Šok. Údiv. Teprve pak ti dojde, že musíš především začít něco dělat.

Kdybys měla jedním slovem popsat, v jaké situaci je Amden nyní, jaké slovo by to bylo?
To slovo je východisko. Když se situace takhle radikálně promění, tak začneš hledat cesty, jak z toho ven. Pro sebe. Pro rodinu. Pro firmu. Já vlastně celý uplynulý rok nedělám nic jiného. Ale na druhou stranu, to přeci člověk dělá pořád. Přijde komplikace. Vyřešíš ji. Firmy v jakémkoliv odvětví musejí být připravené hledat východisko z problémů. Tak to bylo vždycky. 

Amden byla a je agentura zaměřená na eventy, tedy na odvětví výrazně zasažené. Co se teď děje v této oblasti?
Firmy vypisují výběrová řízení na eventy s podzimním termínem. A my se jich účastníme. Je jasné, že do léta se nic dít nebude. Existuje naděje, že by se akce mohly ve druhé polovině roku znovu rozjet. Možná s kapacitními omezeními, s rychlým testem při vstupu, pokročí očkování… Bezpečnost akcí pro víc lidí jsme vždycky měli vyřešenou, nevidím problém v tom, abychom do toho zahrnuli další opatření. Lidské kapacity i know-how na to máme. A lidem akce chybí. Koncert v televizi je bezva, ale živé vystoupení to ani náhodou nenahradí. Ale neupínám se k tomu. Když to půjde, jsme připravení. 

Funguje některá z oblastí, kde agentura působí, stejně jako před rokem? Nebo dokonce líp?
To je naše velké štěstí. Na rozdíl od jiných eventovek, jsme měli a máme další segmenty. Především e-shopy. Děláme je pro klienty, ale brandové e-shopy Braunobchod a Olympusobchod jsou částečně naše projekty. Oba fungují skvěle. Olympus jsme založili před více než 10 lety a je stabilní. Braun je novinka, kterou jsme spustili těsně před koronou. A rozběhl se taky velmi hezky. Teď si uvědomuji, že Olympusobchod byla jednou z reakcí na minulou krizi, která začala v roce 2009.

Připomeňte si – v novinkách na našich stránkách jsme od jara 2020 postupně zveřejňovali rozhovory a blogové příspěvky s aktuálním pohled na měnící se situaci.

Když mluvíš o zatím poslední ekonomické krizi, vidíš nějaké paralely se současností?
Je to velmi podobné ve svých důsledcích. Teď jsou zavřená celá odvětví, to je jiné. Nicméně tenkrát firmy taky přestaly jevit zájem například o eventy, o kterých jsme mluvili. Z jiných důvodů než dnes, ale výsledek byl stejný. Museli jsme vsadit na něco jiného. Byly to zmiňované e-shopy. A pak motivační programy. Jejich idea pochází také z doby minulého ekonomického propadu. A stejně jako tehdy se ukazuje, jakou mají sílu. Je o ně velký zájem.

V čem se potenciál motivačních programů skrývá?
Je to přímá podpora prodeje. Vzbuďte u svých zákazníků zájem, motivujte je k tomu, aby se vrátili. Nakoupili víc. Aby už nehledali jinde, aby byli věrní vaší značce, vašemu obchodu. A fungují samozřejmě online, takže doba je jim nakloněná. Na druhou stranu motivační program nechci srovnávat třeba s eventem. Ten má svůj smysl, taky pracuje s emocemi, ale je to jednorázová věc s jasným začátkem a koncem. Jít do motivačního programu je pro firmy mnohem víc obchodní rozhodnutí.

Jak to bude dál? Dá se na příští měsíce nějak připravit?
Nedá. Jak už jsem řekla, klíčové je hledání východiska. Adaptace. Úspěšné jsou a budou ty firmy, které to dokážou. Je to víc o změně myšlení než o nějakých konkrétních krocích. Měli jsme se naučit, že je potřeba se zvednout ze židlí a makat. Být ve střehu. V tomhle ohledu připravení jsme.